Leden 2008

Dítě štěstěny 2. díl-Kamrádčin sen

26. ledna 2008 v 18:24 | Tirit |  Dítě štěstěny
Dítě štěstěny
2.díl-Kamarádčin sen
Šla jsem dolů otevřít dveře a byla to Linda. Strašně spěchala ani si nesedla a řekla, že teď nemá čas, jen se chtěla zeptat, jestli mám večer čas se sejít. Řekla jsem, že jo a ona s toho měla hroznou radost a hned vypadla. "Tak večer!" zavolala ještě a div neutíkala přes ulici.
Den proběhl v klidu, jen mi nešlo do hlavy, co to asi bude s Lindou na té schůzce. Chovala se nějak divně. No, ale večer jsem se připravila na schůzku, měly jsme se sejít v 20 v Emzetku.
Dala jsem si k večeři zeleninový salát a pak vyrazila. Nevěděla jsem, kde přesně mě Linda bude čekat, jestli u kulečníku, v kavárně nebo venku, to mi v tom fofru zapomněla říct! Když jsem přijela tak bylo jasné, že venku mě nečeká, tak jsem šla dovnitř a ona byla v kavárně.
"Čau!" řekla mi, vypadala nedočkavě. "Nazdar!" řekla jsem já. "To jsi hodně spěchala ráno, pročpak?" Byla jsem fakt dost zvědavá, ale ona jen: "Ále jen tak sem nějak, no řekněme spěchala." " Ale proč?" nedala jsem se odbít. " No něco jsem potřebovala zařídit", vymlouvala se. "A to co?" dotírala jsem.
" Jo hnedka ti to řeknu," povídá, "až se posadíme." "Tak dobře, já zajdu koupit kávu," řekla jsem na to. A šla jsem. Byla tam šílená fronta, a když jsem konečně už skoro přišla na řadu, ženská přede mnou, která si brala asi desetkrát kafe, couvla a já musela taky a vrazila do jednoho muže za mnou.
"Auůů!!!" vykřikl. (Mimo pád jsem mu taky stála na noze) Hned jsem se mu omluvila: " Promiňte, mě to ale fakt mrzí, to jsem nechtěla!" " Ehm, ne to vůbec nevadí," řekl v rozpacích,"mě vůbec nic není!" "Skutečně?" moc jsem mu to nevěřila. "Ani trochu to nebolelo," postavil se a zaúpěl.
Oba jsme se tomu zasmáli a já se ho zeptala, jestli sem chodí často, že já ho tady nikdy neviděla. "A vy sem chodíte často?" zeptal se. "Já ano, jsem tu dost často," řekla jsem mu. "No vidíte, já tu jsem poprvé," řekl mi.
Pak se na mě chvíli tak divně koukal, až jsem se zeptala, jestli je tu jen krátkou dobu. "No ano jsem tu spíš jen na návštěvě a nevyznám se tady," pověděl mi. Pak jsme si chvíli povídali a pak se mě zeptal na jméno, no já jeho na oplátku taky.
Ten náš rozhovor trval docela dlouho a ukázalo se, že Petr Olmen, jak se jmenoval se hodně vyzná v politice, ekonomii a (k mému překvapení) taky módě. Zdálo se, že se budeme bavit hodně dlouho, ale pak řekl, že by si rád povídal, ale už nemá čas.
" A kam tak spěcháte, jestli se můžu ptát?" "Na jednu důležitou schůzku a nerad bych zmeškal," řekl mi. Já si najednou vzpomněla, že mám vlastně taky schůzku a Linda čeká na kafe.
Rozloučili jsme se a prodavač už začal být netrpělivý, blokovali jsme totiž frontu. Tak jsem si rychle řekla o dvě kafe a vypadla. Přišla jsem k Lindě a ta se tvářila trochu udiveně a popuzeně.
"Prosím tě to tam byla taková fronta!?" divila se hned. " No to sice byla, ale já se ještě zdržela kvůli jednomu chlapovi," a řekla jsem jí o něm. "A to kafe máš?" zeptala se, "tak si sednem a řekni mi to dopodrobna."
Tak jsme si sedli, pily kafe a já jí to ještě jednou pověděla. "Ale, ale," dělala si srandu," ty jdeš jenom pro kávu a už lámeš srdce!" "Ha, ha, ha," řekla jsem jí," vždyť jsem si s ním jen povídala." To se jí nezdálo: "Neříkej, podle mě jsi ho dokonale ranila." "To je navíc přece pravda," smála se.
Měla nějakou hodně dobrou náladu, až podezřele dobrou, tak jsem se zeptala: "No a co jsi mi to chtěla říct?" "Jó no tak znáš přece tu firmu co vlastní obchody a salóny a dosazuje do nich vedoucí," začala.
"No jasně!" Tuhle firmu jsem samo sebou znala, stejně jako většina lidí. Zvlášť ji znali ti, co se chtěli stát podnikateli, protože práce pro ni pro ně mohl být víc než dobrý začátek, ale oni nebrali jen tak někoho, musel být vážně dobrý. O práci v pro tuhle firmu se Linda hrozně dlouho ucházela a strašně si přála, aby ji vzali.
"Tak včera byl další výběr vedoucích," pokračovala. To už se viditelně usmívala a úplně zářila. "No a?" ptala jsem se, ale už jsem tušila, o co jde. "No a vybrali mě jako vedoucí obchodu s módou!!!" dokončila a čekala na moji reakci.
Chvíli jsem byla zticha, až se zarazila, ale pak, protože mě nic lepšího nenapadlo jsem najednou zakřičela: " TO JE PŘECE SUPER!!!!!!!" "Moc ti to přeju," řvala jsem na celou kvárnu, až se po nás všichni otáčeli! Linda úplně zářila štěstím a nedočkavostí.
"A teď mi musíš povědět, jak to všechno bylo," nakázala jsem jí, když jsem jí už poněkolikáté blahopřála. "Já ti sama nevím," breptala úplně vyvedená z míry, "prostě mi to ráno oznámili, ale nebylo to ještě oficiální a tak jsem musela čekat až do odpoledne."
"Já jsem tak šťastná!" radovala se," to je skvělý start v podnikání!" "To rozhodně," přisvědčila jsem jí. "A který obchod budeš vlastně vést?" "No je to fakt super butik," povídá," co bys řekla na malou prohlídku, třeba zítra ráno?" "Jasně to by bylo skvělý," řekla jsem!
"Jen doufám, že se nepřiřítíš, jako dneska!" "Ne, neboj," uklidnila mě," už nikdy!" Dohodly jsme se na deset hodin ráno a Linda řekla, že už půjde, tak jsme se rozloučily.
Odcházela a já se chystala, že zavolám taxíka (pěšky se mi nechtělo:-)), když tu najedno někdo začal hulákat, asi jako já předtím na celou kavárnu, ale na co nebo spíš na koho to bylo, jsme se hned dozvěděly, volal totiž: "ADIE, ADIE, LINDO, POČKEJTE NA MĚ!!!!!!"
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!

Informace o Nočním životě

25. ledna 2008 v 17:45 | Tirit |  Noční život
Noční život = 2. datadisk
Už nemusíte čekat na taxík! V nočním životě si může koupit vlastní auto a samozřejmě i garáž a příjezdovou cestu. Pozvěte simíka na rande a najděte pravou lásku, ale nezapomeňte, že přitažlivost je mocná a simíci se řídí podle ní. Shromážděte si oddanou skupinu přátel a vyjděte si s nimi do nového centra na akci, nebo jen tak pro zábavu.
Ovšem pozor! Známosti s některými simíky mohou být i nebezpečné, zvláště když se nechcete připojit k milovníkům temnot, upírům. Nové noční kluby, kuželkárny, restaurace, ocenění, styly, služby, spoustu předmětů a jedna aspirace vám zpříjemní život. Tady je malý přehled nových věcí.
Nové podniky:
Restaurace:Romantická schůzka, nebo jenom něco rychlého? Možností je téměř neomezeně.
Noční kluby: Zažijte opravdovou zábavu a vzrušení. Kdo ví, možná potkáte pravou lásku.
Kuželkárny: Zahrajte si s přáteli kuželky a staňte se v tom mistrem.
Ocenění a aspirace:
Koule ReNuYu Senso: Můžete si změnit nejen, co vás odpuzuje a přitahuje, ale i aspiraci.
Aspirace po požitcích: Těmto simíkům se příčí práce a dokážou si užívat plnými doušky života.
NPC: Kromě Velkých upírů, co se potulují městem, je tu cikánská dohazovačka. Ta vám zajistí všechny lektvary, které v TS2 jsou, nebo sežene partnera na schůzku "na slepo", tedy když jí zaplatíte.
Další:
Kuželkářské dráhy, pult pro DJe, pokerový stolek, koule Electro Dance, zařízení karaule, rakev, fotografická kabinka, auta, garáže, poloviční zdi, plamenomet, pultík pro hostesku/hostitele aj.

Akluálně po pauze

25. ledna 2008 v 17:43 | Tirit |  Aktuálně
Takže jak jste si všimli tu nějakou dobu nic nebylo a proč?
Jednoduše nám nefungovalo přihlášení a jedné z nás ani TS2(Tirit), tak jsme sem nemohly nic dát. Ani dál to nevypadá dobře, na tenhle článek jsem se musela 53-krát hlásit!!!! A nekecám! Takže s blogem samozdřejmě nekončíme a brzo tu budou další články a díly komixu, ti majitelé blogů se kterými jsme spřátelily a nemáme je v oblíbených doplníme. No a ještě sem dám odkaz na jednu soutěž které jsem se zůčastnila Nej teenagerka-tdsimi.blog, je to soutěž o nejhezčí teenagerku, moje je Millie Hendriová, ale hlásněte pro tu co se vám nejvíc líbí! Za všechny hlasy, které mi dáte budu samosebou ráda:-)

Mýval-domácí zvíře?

25. ledna 2008 v 17:30 | Tirit |  Články

Mýval

Mýval severní - Procyon lotor - patří do čeledi medvídkovitých spolu s dalšími sedmi druhy, z nichž většina je chráněna. Mýval severní chráněn není a to proto, že se dovede o sebe dobře postarat sám a je paradoxem, že se musí lidé (v Americe) chránit proti němu! Pro chov v bytě se rozhodně nehodí. On však sám k lidem a jejich obydlí lne přímo vášnivě a proto se snaží vybudovat si v blízkosti člověka své teritorium. Znamená to, že by chtěl s člověkem kamarádit, přátelit se? Ani náhodou!

Mývalův americký domov

Ve své domovině - Severní, Střední a Jižní Americe - je mýval považován za nepřítele. Farmáři ho pronásledují kvůli značným škodám v kukuřičných polích, ovoci a zelenině a proto je jejich ideou: Všechny mývaly postřílet! Tomu se ovšem ochránci přírody právem brání, protože zlikvidovat nějaký živočišný druh jde snadno, horší už je vrátit zvíře do přírody. A tak se staví mnohakilometrové "protimývalí" zátarasy, jejich budování je obtížné z toho důvodu, že protivníkem je zvířátko velmi rafinované a šikovné. O tom ví svoje obyvatelé měst, kam se mývalové houfně stahují! Proč? Mají zde potravu přímo naservírovanou - popelnice, spíže, sklepy a další prostory domů jim poskytují výběr jídel všeho druhu. A co mývalům chutná nejvíce? Skoro všechno - maso, vejce, ovoce, zelenina, hmyz, natě zelených rostlin - ovšem největší lahůdka jsou zbytky po lidech! Mývalové nadělají nejen spoustu škod, ale obtěžují navíc povykem (zejména v době námluv), a tak obyvatelé domu, kde se zalíbilo mývalům, jsou časem zralí na nervové sanatorium… Nic jim není platné kladení pastí, pobíjení budov kluzkým povrchem (po němž není možno šplhat) či pouštění velmi hlasité hudby. Jeho nepřáteli ve volné přírodě (kromě člověka, jež ho loví pro kožešinu) jsou puma, rys a kojot.

Jak se dostal mýval do Evropy

V 30 letech 20.století byl dovážen do Evropy jako zvíře určené pro kuchyňskou úpravu. Mývalové utíkali z farem, ale byli také hromadně vypouštěni na svobodu. V 50 - 60letech tak díky tomu v Německu vznikla divoká populace, která se rozmnožila a migrovala do okolních zemí. Od 80 let objevují se čím dál častěji informace o výskytu stop například v západních oblastech Polska. Tento mýval je okolo 65 cm dlouhý, jeho ohon má délku 45cm. Přebývá nejčastěji nad břehy jezer a řek. Výborně plave a šplhá, na lov vychází za noci. Rád lidem vybírá kurníky a králíkárny. Stává se tak součástí polské fauny. V oblibu přichází i jako domácí mazlíček.

Co od něj můžete doma očekávat?

Nepodléhejte iluzi, že vám může nahradit pejska nebo kočičku. Malý medvídek je samozřejmě roztomilý a mazlivý jako každé mládě, může tedy vzbudit touhu mít ho doma. Ale fáze "plyšového mazlíka" velmi brzo končí. Už dospívající mýval je divoký, nezkrotný, kousavý, škrábavý a neuznává žádný řád a pravidla. Dospělí jedinec je vysloveně nevrlý a samotářský - od lidí chce jen jídlo, jinak o ně nestojí.
Dospělý mýval může být dlouhý 60 - 90 cm a těžký od 6 do 10 kg. Celkové zbarvení je šedavé, obličejová část světlejší s výraznými tmavými pruhy pod očima. Ve volné přírodě sameček žije ve skupině s několika samičkami, které jsou 60 - 65 dní březí a rodí 3 až 5 mláďat. Mývalové jsou aktivní převážně za soumraku, velmi dobře plavou a lezou po stromech. S oblibou vyhledávají vykotlané stromy. Jako jiní medvídkové i oni upadají na zimu do zimního spánku. Jsou čistotní a nezapáchají, ale chodit na WC na jedno místo - jako kočičku - ho nenaučíte! To že mýval vše omývá, není až tak docela pravda. Mývalové ve volné přírodě s oblibou hledají potravu při březích potoků a jezer. A protože tlapkami vytáhnou nepřehlednou hrst všeho možného a potřebují vidět, zda obsahuje něco k snědku musí svůj úlovek propláchnout - použijí tedy styl jako při rýžování zlata. Lidé tuto jeho činnost (vlastnost) vnímají jako omývání - odtud pak jeho pojmenování.

Vánoční minihra

6. ledna 2008 v 16:20 | toxe |  Minihry
vÁNOCE JSOU UŽ SICE ZA NÁMI, ALE SEHNALA JSEM TAKOVOU minihru. Hra je provázena českými instrukcemi, takže nemusíme zbytečně vysvětlovat oč běží - a hurá špachtli, fén a sprej do ruky! Slíbenou vánoční melodii si od nás můžete 1stáhnout (2 MB) na svůj disk.

Irena tyrkysový

6. ledna 2008 v 16:02 | toxe |  Články

Irena tyrkysová

(Irena puella)

A - Asian fairy bluebird
N - Tyrkysirena

Třída:ptáci, Řád: pěvci, Čeleď: irenovití

Zeměpisné rozšíření: Indie až JZ Čína, JV Asie, Palaván, Velké Sundy
vyhledávání: AsieBiotop: nížinné lesy
vyhledávání: tropický les
Potrava: zralé plody, hlavně fíky
vyhledávání: části rostlin
Rozměry: délka 25-30 cm, délka křídla 11,8-14,1 cm, hmotnost 60-80 g
Rozmnožování: Samice snáší 2 (někdy 3) vajíčka do hnízda, které má podobu plošinky z klacíků a je umístěné v koruně stromu. Sedí na nich 13-14 dní.
Věk: ?
Zajímavosti: Samec je opravdu zářivě modrý, samice je spíš matnější, zelenavá. Zdržuje se v menších skupinkách v korunách vysokých stromů. Mezi stromy přeletuje typickou vlnovkovitou dráhou. Během letu často zpívá, ozývá se také táhlým zvonivým hvízdáním.
Kde ho najdete: v pavilonu Sečuán

Fotogalerie
Irena tyrkysová
Irena tyrkysová

Irena tyrkysová
Irena tyrkysová

Wapity manitobský

6. ledna 2008 v 15:59 | toxe |  Články

Wapiti manitobský

(Cervus (elaphus) manitobensis)

A - Wapiti
N - Wapiti

Třída:savci, Řád: sudokopytníci, Čeleď: jelenovití

Zeměpisné rozšíření: střední Kanada
vyhledávání: Severní Amerika
Biotop: jehličnaté i smíšené lesy, i horské
vyhledávání: hory, jehličnaté a smíšené lesy
Potrava: tráva, listí, jehličí, větvičky, kůra stromů
vyhledávání: části rostlin Rozměry: délka těla až 250 cm, výška v kohoutku 150 cm, hmotnost samců až 450 kg, samic 150 kg
Rozmnožování: Samice rodí po zhruba 34 týdnech březosti jedno mládě, které kojí až 12 měsíců.
Věk: Dožívá se 15-20 let.
Zajímavosti: Je to největší podruh jelena lesního. V posledních letech je zatlačován výš do hor, kde nenachází dostatek potravy, a některé poddruhy již byly vyhubeny nebo jsou kriticky ohrožené.
Kde ho najdete: V horní části areálu v nově upravené expozici zvané Severský les.

Fotogalerie
Wapiti manitobský
Wapiti manitobský

Dalmatin

6. ledna 2008 v 15:53 | toxe |  Články
Povaha: Živý, tempermentní, veselý, hravý, dá se snadno vychovat. Přátelský a přítulný k dětem. Není agresivní, ale v nouzi se dovede bránit. Štěňata se rodí bílá.

Dalmatin (Dalmatinac, Dalmatian)

Dalmatin je nesobecký a přátelský pes. Není plachý nebo váhající, ani nervózní či agresivní. Je zvědavý na to, co se kolem něho děje. Ke své rodině je velice přítulný.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Dalmatian; čes.: Dalmatin

PŮVOD:
Dalmatin je plemenem, které do naší současnosti přišlo z dávných hlubin věku. Dalmatin má dodnes nejasný původ, který prozatím spočívá jen na domněnkách. Z ilustrací objevených ve starověkých hrobkách faraonů a podobných malbách datovaných do období 16. až 18. století, lze doufat či předpokládat, že Dalmatin existuje již 1000 let. Církevní kronika ze 14. století a z roku 1719 s jistotou podotýká, že Dalmatin má svůj původ ve Středozemí a zvláště v okolí Dalmatinského pobřeží. Dřívější ilustrace plemene můžeme naleznout na obrázcích italských malířů ze 16. století a na freskách v Zaostrogu v Dalmácii, které mohou být datovány přibližně do roku 1710. Práce napsaná Thomasem Bewickem, publikovaná v roce 1792 popisuje kresbu a popis Dalmatina, kterého Bewick přiřazuje ke kočárovým psům. V 18. století tedy byli ve Velké Británii velice populární. Běhali před kočáry a uvolňovali jim cestu. V roce 1959 byl ve studiu Walta Disneye natočen film "101 dalmatinů". Tím Dalmatin získal velkou popularitu. První standard pro Dalmatina byl napsán angličanem jménem Vero Shaw v roce 1882. V roce 1890 byl tento standard přenesený do oficiálního plemenného standardu. Plemenu bylo přiznáno FCI, AKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Dalmatin je společenský a rodinný pes, který je vhodný pro vycvičení k různým účelům.
Je dobře vyvážený, výrazně skvrnitý, silný, svalnatý a aktivní pes. V liniích je souměrný, není hřmotný ani hrubý, dřívější kočárový pes, schopný velké výdrže, vytrvalosti a rychlosti. Délka těla je v poměru k jeho výšce v kohoutku 10:9. Délka lebky je v poměru k délce jeho čenichu 1:1.
Hlavu má přiměřeně dlouhou. Lebku má plochou, mezi ušima dosti širokou, dobře ohraničenou spánky, s nepatrnou čelní brázdou, zcela bez vrásek. Kůže nosu je u černo tečkované varianty vždy černá, u játrově tečkované varianty je vždy hnědá. Čenich je dlouhý, silný, nikdy jakoby "ustřižený". Nosní most je rovný a paralelní k horní linii lebky. Rty jsou čisté, dobře přiléhající, nesvěšené. Oči má posazené dosti od sebe, jsou středně velké, zakulacené, jasné, s jiskřivým, inteligentním a ostražitým výrazem. U černě tečkovaných psů jsou tmavě hnědé, u játrově zbavených psů jsou světle hnědé. Oční linky jsou u černě tečkovaných psů černé, u játrově tečkovaných psů jsou játrově hnědé. Uši má posazené dosti vysoko, mírně větší, u základu spíše širší, jsou svěšené u hlavy, postupně se zužují ke kulatému bodu. Krk má dosti dlouhý, hezky klenutý, směrem k hlavě se zužuje. Záda má silná a vyrovnaná, s dobře ohraničeným kohoutkem. Hruď je nepříliš široká, avšak hluboká a prostorná, měla by dosahovat k loktům. Boky má úzké. Břicho je směrem k bedrům zřetelně podkasané. Ocas je u základu silný, směrem ke konci se zužuje, není posazený ani příliš, nízko, ani vysoko, dosahuje přibližně k hleznům, v klidu je nesený svěšený, s poslední třetinou nepatrně zatočenou nahoru. Přední končetiny jsou dokonale rovné. Ramena má mírně šikmá, čistá a svalnatá. Lokty má blízko u těla. Zadeček má kulatý, čistý a svalnatý. Tlapky jsou okrouhlé, kompaktní, s dobře klenutými prsty, polštářky má kulaté a pružné. Drápky jsou u černě tečkovaných psů černé nebo bílé, u játrově tečkovaných psů jsou hnědé nebo bílé. Pohyb je obrovsky volný, chůze je silná, hladká, rytmicky akční, s dlouhými kroky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 54 až 59 cm.
VÁHA:
Pes váží přibližně 27 až 32 kg.
Fena váží přibližně 24 až 29 kg.
SRST:
Dalmatin má krátkou, hustou, tvrdou a uhlazenou srst. Základní zbarvení je čistě bílé, černě tečkovaná varianta je poseta černými skvrnami, játrově tečkovaná varianta je poseta hnědými skvrnami. Skvrny se nesetkávají, jsou okrouhlé, dobře definované a rozmístěné jak nejlépe to lze. Jejich velikost je přibližně 2 až 3 cm. Skvrny na hlavě, ocasu a na koncích jsou menší, než na zbytku těla.
CHARAKTER:
Dalmatin je nesobecký a přátelský pes. Není plachý nebo váhající, ani nervózní či agresivní. Dobrý hlídač, nebo ochranář z něho tedy nebude. Ve společnosti lidí se cítí moc dobře, je zvědavý na to, co se kolem něho děje. Ke své rodině je velice přítulný. Miluje děti a svému pánovi je velice oddaný.
PÉČE:
Dalmatin má srst, která po celý rok líná. Proto je pravidelně již z jeho těla odstraňujte gumovou masážní rukavicí. Dalmatin potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Občas mu kontrolujte a čistěte ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Dalmatin se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký a kočárový pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 3 - Honiči - příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DA
ČÍSLO STANDARDU:
153/ 14. 04. 1999 (Velká Británie)


Ara Hyacintový

5. ledna 2008 v 12:19 | Tirit a Toxe |  Články

Ara hyacintový

(Anodorhynchus hyacinthinus)

Třída:
Ptáci
Řád:
papoušci (Psittaciformes)
Čeleď:
papouškovití (Psittacidae)
Druh:
Ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus)
Výskyt:
Jižní Amerika
Velikost:
až 1 metr
Hmotnost:
kolem 1250g
Další Info.
Počet vajec:
nejčastěji 2
Inkubační doba:
28 dnů
Potrava:
palmové ořechy, ovoce
Ara hyacintový je jedním z 16-ti žijících druhů arů a je zároveň největším papouškem světa. Arů existuje 6 rodů. Hyacintový náleží do rodu Anodorhynchus. Do stejného rodu náleží ještě dva druhy. Jeden z nich je považován za vyhynulý (jedná se o aru glaucus - Anodorhynchus glaucus) a druhý je vážně ohrožen (Anodorhynchus leari - ara Learův nebo také Ara Indigo).
Tento papoušek dosahuje délky až kolem jednoho metru. Typická váha dospělého jedince chovaného v zajetí se pohybuje kolem 1250 gramů. Opeření tohoto úžasného papouška je převážně tmavě kobaltově modré. Především na denním světle je dobře patrné, že má hlava světlejší odstín modré, která dokonce hraje duhovými barvami. Letky a ocasní pera mají vespod tmavě šedou barvu. Obrovský šedo-černý zobák je silně zakřiven a ostře zašpičatěn. Oproti ostatním arům, má ara hyacintový zobák bez známek zubovitých výstupků na okrajích. Díky tomu také získal celý rod Anodorhynchus název (an = žádný, odo = zub, rhynchus = nos). Na obličeji má ara dvě holé oblasti. Výrazný zlatožlutý oční prstenec a pruh stejné barvy na spodní straně zobáku, které tvoří nádherný kontrast se zbarvením peří. Jejich průměrná délka života není zatím stanovena s naprostou jistotou, ale odhaduje se na 60 roků.
Dřívějším domovem hyacintů byla obrovská oblast severovýchodní, centrální a jihozápadní Brazílie, východní Bolívie a severovýchodní Paraguay. Dnes je rozšířena již pouze ve vnitrozemní části na Severu Brazílie, v nejvýchodnější Bolívii a někdy se tvrdí, že také na severovýchodní části Paraguaje. Oblast výskytu se tak příliš nezmenšila, ale počet arů hyacintových se výrazně snížil. Nedávné odhady počtu volně žijících jedinců se pohybují okolo 2500 až 5000 kusů. Jejich hlavními pronásledovateli se stali obchodníci na ilegálním trhu se zvířaty a lovci, kteří zabíjejí ary na maso a pro peří. Cena v zajetí chovaných ptáků, se pohybuje okolo 7000 - 10000 USD (150000-230000 Kč). Tak vysoko se vyšplhala především kvůli nelegálnímu obchodu v Brazílii, ke kterému docházelo ještě dlouho po tom, co byl vydán zákon na jejich ochranu.
Jeden z mylných názorů říká, že ara hyacintový žije převážně v deštných pralesích. Nespočetněkrát bylo toto tvrzení otištěno v různých odborných publikacích, časopisech a na internetových stránkách. Není tomu úplně tak. První věcí, kterou se člověk naučí při pozorování volně žijících ptáků, je to, že každý druh má své specifické nároky na oblast, ve které se vyskytuje. Také arové si svá útočiště pečlivě vybírají a ne vždy jím musí být deštný prales. Spíše naopak. Hyacint se ve většině lokalitách, kde žije vyhýbá silně zalesněným oblastem. Většinou se vyskytuje v mírně lesnatých lokalitách se sezónně zavodňovanými travnatými oblastmi v Brazílii a Bolívii, kde také žije největší skupina těchto ptáků. Ostatní žijící druhy tohoto rodu (ara Learův) se vyskytují pouze v suchých oblastech severní Brazílie, které jsou charakteristické trnitými keři a kaktusy. Tedy žije tisíce mil od nejbližšího deštného pralesa. Ostatní arové, kteří preferují spíše suché nebo savanové lokality, jsou například ara červenouchý, Spixův, zlatokrký, vojenský, ara ararauna nebo ara arakanga.
Strava arů hyacintových ve volné přírodě se skládá z převážné části z ořechů určitých palem (Suagrus commosa a Attalea funifera). Méně pak jejich silnými nezralými skořápkami a palmovými listy. Dále se také živí některými ovocnými plody rostoucími v oblasti kde žijí. Z Bolívie pochází také zprávy o tom, že tento ara dokáže pozřít i šneka. Tyto zprávy však mohly vzniknout milně pouze z toho, že v místě, kde se ary stravovaly, byly nalezeny prázdné šnečí ulity. Žádné jiné důkazy o tomto totiž nejsou. Palmové ořechy, kterými se živí na loukách pochází z trávícího traktu hovězího dobytka. Dobytek požívá ořechy se nezralým zeleným povlakem, který je později stráven a na pastvinách se už nacházejí pouze samotné z trávícího traktu "očištěné" ořechy. Na pastvinách se také nacházejí ostrůvky s palmami, na kterých tyto ořechy rostou. Stojí na mírně vyvýšených podkladech, čímž jsou chráněny proti pravidelným záplavám. Při chovu v zajetí však není možné tyto palmové ořechy jednouše obstarat. Můžeme je ale nahradit většími kousky kokosových ořechů (skořápkou i dření). Dále je možné arům podávat různá semena, arašídy a také ovoce.
Pohlavní dospělosti dosahují až v sedmém roce života. Přirozeně hnízdí v dutinách velkých stromů. V přímořských oblastech však zahnízdí i ve škvírách na stěnách útesů. Zda je tento jev důsledkem skrývání se před pronásledovateli či zda se jedná o přirozené chování, nelze s jistotou určit. Pro odchov v zajetí je nutné hyacintům zajistit voliéru alespoň 1,2 metrů širokou, 2,5 metrů dlouhou a alespoň 1,5 metrů vysokou. Hnízdní budky musí být značně masivní, dostatečně prostorné s vletovým otvorem o průměru 17,5 cm. Otvor by měl být umístěn asi 8cm od horního okraje budky. Jako výplň budky se používají čisté dřevěné drtiny navrstvené do výšky asi 15cm. Nejvhodnější umístění pro budku je na straně proti vchodu do voliéry a proti stěně s krmivem a vodou. V jedné snůšce bývají většinou dvě vejce na kterých sedí samice po 28 dní. Samec po dobu inkubace obstarává pro samici krmivo. Oba musí svá vajíčka chránit před predátory nejen z řady savců, kterými nejčastěji bývají nosálové, ale i před vetřelci z ptačí říše, jako například tukani či jestřábové a sojky. Mláďata mají stejné zbarvení jako dospělí jedinci a osamostatní se až po šesti měsících rodičovské péče.
Jsou velmi společenskými ptáky. Létají nejčastěji po párech nebo v malých skupinkách. V pozdních odpoledních hodinách se pravidelně shromažďují na stejných místech, která jsou pravděpodobně jejich "centry pro výměnu informací" mezi jednotlivými ptáky.
Tito nádherní papoušci jsou od roku 1987 zapsáni ve druhém dodatku seznamu CITES. V tomto seznamu jsou zvířata, kterým hrozí vyhynutí a proto je jakékoliv jejich neveřejné obchodování nelegální.

Kobry

5. ledna 2008 v 12:01 | Tirit |  Články
Kobra královská
a její příbuzní
Kobry, které řadíme do čeledi (Elapidae) - korálovcovití, jsou jedovatí hadi, kteří jsou charakterističtí tzv. kápí. Při podráždění totiž rozšiřují krční žebra a vztyčují přitom přední část těla. Žijí v Africe, na Středním východě a v jižní Asii. Mohou dosáhnout délky až 5,5 m. Tělo je kryto lesklými šupinami různých barev. Jedové zuby (až 7 mm) mají kanálek, který se na špičce otevírá drobným otvorem. Samičky kladou 8-25 vajec do jámy v zemi. Vylíhnutá mláďata jsou pak dlouhá asi 25 cm. Tito nebezpeční hadi loví většinou v noci. Loví hlavně hlodavce, hady, ryby, obojživelníky, ale i hmyz a ptáky a žerou i jejich vejce. Když je kobra vyrušena a je v úzkých, nasměruje hlavu, roztáhne kápi, vztyčí se a zaútočí. Jed je neurotoxický - dochází k rychlému zastavení srdeční činnosti a dýchání. Některé druhy umí plavat nebo jsou výhradně vodní. Zajímavostí je, že některé druhy kober jsou schopny plivat jed, který směřuje do očí a dalších sliznic. Zasažení je velmi bolestivé, ale není smrtelné.
Kobra královská (Ophiophagus hannah) je největší kobrou a zároveň nejdelším jedovatým hadem světa. Dorůstá délky přes 5 metrů a živí se hlavně jinými hady a také ještěry. Žije v indických džunglích, Indonésii a na Filipínách. Patří k nejobávanějším hadům těchto oblastí. Od ostatních kober se liší hlavně příčným pruhováním, které je intenzivní zvláště na rozšířeném štítě. Před nakladením vajíček vystaví dvoukomorové hnízdo, které po nakladení zakryje další vegetací. Poté na něj sama ulehne a tuto polohu neopouští dokud se mláďata nevylíhnou.
Kobra egyptská (Naja haje) obývá suchá místa severovýchodní Afriky, ale zároveň umí plavat. Dorůstá délky okolo 2,5 m a její tělo je pokryto lesklými šupinami hnědavé nebo olivově zelené barvy. Živí se drobnými savci, ptáky, ještěrkami, a také ropuchami.
Kobra indická (Naja naja) je lehce rozeznatelná od ostatních kober pomocí kresby na zádech. Podle obrazce očí s brýlemi je často označována jako brejlovec. Záda jsou pro kobru nejzranitelnějším místem, a proto obrazec slouží k ochraně před nejen hlavním nepřítelem, kterým je mangusta. Vyskytuje se v Indii, jižní Číně, Íránu a rozšířila se i do Ruska.
Kobra středoasijská (Naja oxiana) je zařazována mezi mizející ohrožené druhy zvířat. Velký pokles počtu jedinců úzce souvisí s intenzivním lovem pro serpentária, což je zařízení pro chov jedovatých hadů, kterým je odebírán jed pro farmaceutické účely. Kobra středoasijská dosahuje délky okolo 1,6 m, její barevnost je rozmanitá - od světle zelené až po tmavě hnědou. Vyskytuje se v oblasti od Turkmenistánu až po severozápadní Indii. Vyhovuje jí zvlněná krajina a podhůří okolo 1500 - 2000 m. nad mořem. Její potrava souvisí s místem výskytu. Nejčastěji loví obojživelníky, drobné savce a také plazy.
Kobra červená (Naja pallida) získala své jméno díky výraznému zbarvení hladkých lesklých šupin.Od ostatních kober se liší úzkou kápí a tmavým pruhem na hrdle. Patří mezi tzv. plivající kobry - v obraně plive do očí a na sleziny útočníka jed. Kořist však loví uštknutím. Můžeme ji potkat v oblastech severovýchodní Afriky.
Speciální taktiku obrany používá spolu s jinými hady kobra obojková. Dokáže totiž věrohodně předstírat smrt. Převrátí se na záda a z otevřené tlamy nechá viset jazyk. To vše může doplnit vylučováním páchnoucího sekretu, který má vzbudit dojem rozkládajícího se těla.
Mezi kobrami najdeme i některé vodní druhy - například kobru jezerní a kobru konžskou.
Kobra černá (Naja atra) se vyskytuje v oblastech jihovýchodní Asie. Na rozdíl od ostatních druhů je tělo této kobry robustně stavěno. Není to útočný druh, ale její uštknutí může být smrtelné.
Kobra monoklová (Naja kaouthia)
Tomuto světlohnědému druhu dala jméno skvrna na zádech. Přestože je jedovatý, má údajně mírnou povahu. To je jedním z důvodů, proč si ho vybírají fakíři pro jejich práci.
Zajímavostí Kobry černokrké (Naja nigricollis) je, že dokáže svůj jed vystříknout na vzdálenost až 4 m. S velkou přesností míří jed vždy do očí, po zásahu může dojít i k oslepnutí.
Podle výskytu nebo zbarvení dostaly jméno další kobry: západoafrická, mosambická, kapská a černobílá.

Informace o Univerzitě

2. ledna 2008 v 12:31 | Tirit a Toxe |  Univerzita
Univerzita =1. datadisk
S tímhle datadiskem můžete poslat své simíky-teenagery na vysokou školu, kde se stanou mladými dospělými a mají osm semestrů na prozkoumání celého vysokoškolského světa!
Záleží jen na vás jestli simík vystuduje s vyznamenáním, nebo ho ze školy vyhodí, může vstoupit do řeckého domu, hudební skupiny a taky tajného spolku.
Můžete si vybrat z jedenácti hlavních oborů a čtyř nových kariér. Na začátku se stěhujete na kolej a později si, pomocí stipendií, koupit vlastní dům, nebo se nastěhovat do řeckého domu. K dispozici tu jsou dva nové styly, čtyři odměny v kariéře a spousta nových předmětů, o těch nejzajímavějších vám něco povíme.
Odměny v kariéře:
Historický fotoaparát Lumina Pro-Kariéra umělce, konečně si můžete vyfotit rodinu i krajinu.
Automatický kosmetický chirurg doktora Vu-Zábavný průmysl, od drobných úprav image až po zcela nový vzhled, to vše dokáže.
Adéla Simožravá-Přírodní vědy, moc milá kytička a dokonce vám zajistí elixír života, ale něco za něco.
Oživonomitron-Paranormální jevy, zavolejte smrtce, zaplaťte simoleony a váš drahý zesnulý zase oživne, někdy neúplně.
Univerzity:
Simíkovská státní univerzita
Technická univerzita La Fiesta
Akademie Le Tour
Další:
Kytara, sestava bicích atd., sud s ovocným džusem, nové vybavení na cvičení, miniaturní lednice, herní automaty, padělatelský stroj, vatra, stánek simotel (mobily atd.), hasící zařízení, kulečníkový stůl, společná sprcha aj.
Při hraní se určitě nebudete nudit!