Dítě štěstěny 4. díl-Zvláštní holka

6. března 2008 v 15:00 | Tirit |  Dítě štěstěny
Dítě štěstěny 4. díl-Zvláštní holka
Tak čtěte a dozvíte se, kdo Adrianu pozoroval oknem a o záhadné holce Sophii.

Za oknem mě pozorovala nějaká holka! Vstala jsme, že se ji půjdu zeptat, co je zač, ale jak si všimla, že ji pozoruju, pospíchala směrem od domu… Kdo to jenom je? Kde se tady tak pozdě vzala, neznám ji!
Zastihla jsem ji před domem: "Hej, hej!" volala jsem "Kde ses tady vzala?" Zastavila se: "No víš, jen tak jsem si vyšla a… a trochu zabloudila…," řekla " moc se tady nevyznám… vlastně vyznám, ale ne přímo tady kolem, spíš… spíš směrem k centru." "Aha, no chceš pomoct?" ptala jsem se " Jmenuju se Adriana, Adriana Lesandrová!"
"Jé, těší mě, já jsem Sophie Keilová," představila se. "Chodíš na univerzitu? Já jo, studuju Literaturu," pokračovala. "Jo já taky chodím na univerzitu, studuju Herectví," povídám. "No, a jestli chceš, tak ti pomůžu se tady vyznat," navrhla jsem jí.
"Ne, to je dobrý, já jsem si už vzpomněla, jednou sem tady byla!" řekla. "No to já nevím, ale asi je to už dlouho, bydlím tady teprve od začátku semestru," pověděla jsem jí. "Já chodím do 3 semestru. Co ty?" ptala se. "To je náhoda! Já taky!" usmála jsem se.
"To je tvůj dům?" ptala se "Hezký!" "Jo, je díky!" povídám. "Ty bydlíš na koleji? Nebo máš vlastní dům?" ptala jsem se. "Nebydlím na koleji, mám vlastní dům, ale nebydlím tam sama," odpověděla.
"A nechceš ke mně zajít na návštěvu, nemám nic na práci (kecala jsem, měla jsem toho spoustu, polovina semestru tu byla hned) a mohly bysme hodit řeč na něco zábavnýho!" nabídla jsem jí. Byla mi sympatická, mohly bychom být kámošky! Holky toho teď mají hodně a málo času jim zbývá na ostatní…
"No, je trochu pozdě, ale jestli by ti to nevadilo, tak ráda," usmála se. "Jistě, že mi to nevadí, vždyť jsem tě sama pozvala!" odpověděla jsem jí. Tak jsme šly dovnitř a chvilku jsme si povídaly o všem a ničem. Byla s ní docela sranda, když nemluvila o tom, kde se tady vzala.
Nakonec jsme si sedli a začaly hrát šachy. "A hele," všimla jsem si najednou "máme stejný džíny!" "A jo, ani jsem si toho nevšimla," podivila se. "A kdo tam s tebou bydlí? Kamarádka?" zeptala jsem se. "Cože?" lekla se "Ne, ne… kamarádka ne…jeden kluk, můj… můj kluk. Ano bydlím tam se svým klukem, máme takové malé hnízdečko!" rozpačitě se zasmála.
"A ták, no jasně… jasně, do toho mi nic není!" odpověděla jsem a pro sebe jsme si řekla, že je to nějaký divný. "No já tu bydlím sama, moje kamarádky bydlí taky samy, tedy, jedna bydlí sama (Sandra), druhá na koleji (Marta) a třetí s mladšími sestrami (Linda, má dvě sestry).
"No máš docela dost kamarádek!" povídá. "Tohle jsou ty nejlepší, jedné je 25, druhé 22 a třetí 20, jako mě," řekla jsem jí. "Mě je 19, ale v prosinci budu mít narozeniny, nemám moc kamarádek, jsem stydlivá," zamumlala Sophie. "Hm, tak můžu být já tvoje nej kámoška, teda, když budeš chít," nabídla jsem jí.
"Fakt? Jasně, že chci!" Objaly jsme se. "Hele, dala bys mi číslo na mobil?" zeptala jsem se. "Jo, no totiž… já si ho nepamatuju… a mobil jsem si zapomněla doma…"červenala se. "To neva! Dám ti svoje!" a napsala jsem jí ho na papírek. Schovala si ho: "Díky, já už budu muset jít." "Tak čau," rozloučily jsme se.
Noc byla tmavá, bylo málo hvězd, svítily jen ty nejzářivější. No jo listopad! Ale ta jedna, ta nejzářivější ze všech tam byla! "Jako každou noc…" vzdychla jsem. Jako každou noc. Někdo by to možná nazval sentimentalitou, ale vsadila bych hlavu, že, před dvanácti lety tam nebyla, prostě nebyla! Poprvé jsem si jí všimla tu noc, co zmizela sestra, jak jsem na ní čekala. Jako malá, jsem tu hvězdu pojmenovala Izabela…
Ráno jsem si dopřávala horkou vanu a přemýšlela, co musím dneska udělat. Ale myšlenky se mi pořád vracely k hvězdě "Izabele", možná jsem si jí jenom nevšimla, možná tam byla pořád, ale zakrytá nějakým tělesem…, ale pak tam byla vždycky, od té noci, před 12 lety tam byla každou další, ať pršelo, sněžilo, bylo zataženo…Byla tam vždycky!
Ale měla jsem práci a nemohla jsem přemýšlet nad záhadnou hvězdou… No něco jsem na sebe hodila, zkusila něco udělat s vlasy, moc to nešlo. "Sandra má asi pravdu, možná bych s nimi měla jít za odborníkem," řekla jsem si nahlas. No, jo, ale to bych se taky mohla rovnou přihlásit na zkoušku modelek, když na to mám podle Sandry "takový talent", pomyslela jsem si.
Dala jsem si snídani, umyla nádobí, ale když jsem přestala přemýšlet nad hvězdou, začala jsem nad Sophií. Je to s ní nějaké divné! Říkala, že zabloudila, ale pak si vzpomněla, o jejím domě a klukovi se jí evidentně mluvit nechtělo, najednou musela domů, ten mobil, a jak na mě koukala tím oknem…! "Děláš si moc starostí Adie!" pokárala jsem se nahlas. Prima, teď si dokonce povídám sama se sebou, napadlo mě.
Rychle jsem tu myšlenku zahnala, jestli nechci přijít na přednášku pozdě, měla bych sebou hodit. Tak jsem šla na přednášku, ale nepřišla jsem pozdě. Po přednášce jsem se vracela domů a přemýšlela, co budu dělat. Sandra je ve studiu a točí ten videoklip, Linda v obchodě a dává ho do pořádku a Marta… těžko říct, určitě něco provádí.
Rozhodla jsem se, že si zahraju na elektrické klávesy, v kapele totiž zpívá Sandra a zároveň hraje na kytaru nebo já se Sandrou, ale ona si pořád stěžuje, že to chce někoho, kdo by hrál na kytaru, aby se na zpěv mohla víc soustředit. Nebo na kluky v publiku? To by nikdy nepřiznala!
Hrála jsem svůj oblíbený kousek, když ho hraju nevím o světě. Zaposlouchala jsem se do hry, když mi zrovna začal zvonit mobil, už jsem chtěla začít nadávat, ale napadlo mě, že to je možná Sophie a mám šanci se o ní dozvědět víc.
Přestala jsem hrát a koukla se na displej. Neznámé číslo, to by mohla být Sophie! Zvedla jsem ho: "Tady Adriana, kdo volá?" Z mobilu se ozvalo: "Tady Sophie, neruším?" "Ne vůbec, zrovna mám čas," řekla jsem. "To jsem ráda," povídá.
"Nesejdeme se?" zeptala jsem se jí " Třeba odpoledne a můžeš mi říct, proč šeptáš?" "Co? Proč šeptám? No já, já ani nevím… totiž, chci…, chci říct, že jsem nachlazená, echm, echm, jo mám trochu kašel," zakašlala "a odpoledne, nevím jestli… a to u tebe nebo kde?" "No, myslela jsem v restauraci, ale jestli bys radši šla ke mně, tak něco připravím," navrhla jsem.
"A kde ses nachladila?" zeptala jsem se. "Kde? Teda, já… ve-večer, jo večer, jak jsem šla od tebe, bylo mi zima," prohlásila Sophie. "A jsi dost zdravá na návštěvu?" ptala jsem se jí. "Jo, jasně, to je jen takové malé nachlazení," řekla mi. "Jasně, ale jestli se na to necítíš, tak klidně řekni," povídám "možná bych měl já přijít za tebou, kdyby ti to nevadilo…"
"Ne! Teda ne-není to nutné, mě je docela… přijdu já, bude to lepší,…ne, že by mi to vadilo, ale než bych ti vysvětlila cestu," lekla se. "Jak chceš!" řekla jsem. "Jo a kdy? Ve dvě? To by mi…" najednou ztichla. "Sophie!" zakřičela jsem do telefonu "Sophie, co je?!" Nic. Jen ticho. "Položila to, ale co to ksakru má znamenat!!?" polekala jsem se.
POKARČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám komix Dítě štěstěny?

Jo jasně je to super komix=) 75% (21)
Jo je hezkej! 7.1% (2)
No docela jo... 7.1% (2)
Nečtu ho. 3.6% (1)
Moc ne... 7.1% (2)
Vůbec ne, je hroznej! 0% (0)

Komentáře

1 bulvinka bulvinka | 6. března 2008 v 21:08 | Reagovat

Super!

2 spagetka-9 spagetka-9 | E-mail | 7. března 2008 v 17:02 | Reagovat

koukněte se blog livie.blog.cz

3 Hajan Hajan | E-mail | 8. března 2008 v 13:19 | Reagovat

Nádherné, nemohu ani spát čekáním na pokračování. Nenechej mě dlouho čekat.

4 Míša Míša | Web | 23. března 2008 v 10:30 | Reagovat

je to super ..a já si myslím že ta Sophie  nemá dům ani kluka a někam se vloupala do bytu a  zavolala si odtamtud ...a někdo ji načapal tak zavěsila ..mno to je mno názor ...PS :mrkni se na můj blog , prosím je taky o the sims a nezapomen napsat koment jestli teda chceš ..díky

5 PeTuLqqa ♥SB♥ PeTuLqqa ♥SB♥ | Web | 9. dubna 2008 v 19:06 | Reagovat

Juuu mocko klásný komix...♥

6 Tirit-max Tirit-max | E-mail | Web | 10. dubna 2008 v 11:18 | Reagovat

Děkuju! =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama