Dítě štěstěny 5. díl- Adie na pochybách

19. dubna 2008 v 16:52 | Tirit a Toxe |  Dítě štěstěny
Dítě štěstěny 5. díl-
Adie na pochybách
Přijde Sophie na návštěvu? Jestli ano, jak návštěva dopadne? A co se stane s Adiinou démantovou karafou?

Co to má znamenat, říkala jsem si, položí mi to a ani jsme se nedomluvily na tom, kdy má přijít! Teď ani nevím, jestli přijde nebo ne. Rozhodla jsem se, že se připravím radši na jednu a ne na dvě, když tu větu nedokončila. Až přijde, musím se jí zeptat, co se stalo, tedy jestli vůbec přijde.
Nejdřív jsem zapálila v krbu oheň, aby se obývák trochu vyhřál. A utřela jsem prach na krbové římse, musela jsem při tom dát pozor na malou zdobnou karafu, která na ni stála. Byla zdobená démanty a v naší rodině se dědila už několik set let. Na začátku 18. století se jakási moje praprapra(ještě hodněkrát pra)babička Eleanor stala dvorní dámou královny a jednou jí prý prokázala cenné služby, za které jí královna věnovala tuhle karafu.
Přemýšlela jsem, co mám udělat k obědu a rozhodla se pro lososa se zeleninou. Připravila jsem ho jen tak tak, na hodinách byla jedna, když jsem zahlédla Sophii oknem a hned jsem ji šla uvítat.
"Ahoj Sophie," pozdravila jsem ji, "Jak se máš?" "Ahoj, mám se opravdu skvěle," usmála se. "V tom případě pojď dovnitř," pozvala jsem ji, "připravila jsem nám lososa na zelenině." "To už se moc těším, určitě bude chutnat úžasně," řekla. "Nechval mě, dokud neochutnáš," připomněla jsem jí jen napůl vážně, "možná, že odsud poběžíš, ani se nenaděješ!"
Jedli jsme na terase, chtěly jsme toho využít, dokud je tak navzdory roční době tak příjemně. "Je to super," pochvalovala si Sophie, "jsi mnohem lepší kuchařka než já Adie." "Tomu nevěřím," smála jsem se, "kdybys navíc viděla ty moje začátky, tak bys to neřekla!"
"No, ať už byly jakkoli katastrofální, měla bys vidět, jak vařím já!" řekla, "Vůbec jsem se v tom za celé tři roky nezlepšila, jsem na to úplně levá!" "Tak to nejsi sama, znám dost holek, které jsou na tom stejně, například jedna kamarádka ze střední," vzpomínala jsem, "podařilo se jí uvařit špagety jako z gumy a zelené hovězí, kluci si z ní pak utahovali."
"Chachá, mpf…tak k té má naštěstí ještě daleko," řechtala se Sophie. "Jemine, koukám, že tě to nachlazení nějak přešlo a pročpak jsi to vlastně tak rychle položila," připomněla jsem jí, "ani jsme se nestihly rozloučit a nevěděla jsem, kdy tě mám čekat."
Sophie znejistěla: "Mám na nachlazení rychle působící sirup." "Páni, vážně?" otázala jsem se, "A jak se jmenuje, docela by mě to zajímalo." "Mám to někde napsané," lezlo zní jak s chlupaté deky," je…je to takové dlouhé jméno!" "Nepovídej?" utrousila jsem se zdviženým obočím. "No fakt!" tvrdila Sophie.
"A proč jsi přerušila hovor?" ptala jsem se dál. "To jsem nebyla já," namítla Sophie," přerušilo se to samo, byl to… byl to asi výpadek proudu u nás." "Aha," řekla jsem a usmála jsem se. Pak jsme si dál povídaly, až jsme dojedli lososa a Sophii začala být zima a tak jsme šly dovnitř.
Vevnitř jsme si sedly na gauč a dál si povídaly. Sophie si stěžovala na přednášky, na které pravidelně chodí pozdě: "Tuhle mi profesor naznačil, že už toho má pomalu dost," rozčilovala se, " a prý jestli se to nezlepší, tak mě na ně ani nebudou pouštět, když příjdu pozdě, věřila bys tomu?" "Ano, moje kamarádka Marta má stejný problém," souhlasila jsem.
"A co na to říká ten tvůj kluk," nadhodila jsem, přiznávám, že naschvál, "jak se vůbec jmenuje?" "Richard Zeener," odpověděla a trochu zčervenala, "taky studuje a moc rád profesory nemá, chodím s ním už rok a půl." No vidíš, já se s klukem rozešla před čtvrt rokem," přiznala jsem jí.
"Mimochodem Adie, při příchodu jsem si všimla té malé ozdobné lahvičky na krbu, "zajímala se Sophie, " to je překrásná věcička, je rodinná?" "Ano," odpověděla jsem jí, "je to karafa a dědí se v naší rodině už dlouhou dobu, divím se, že sis jí všimla." "Mám docela postřeh," řekla, "pokud nejde o hodiny."
"No a co ty tvoje kamarádky," zeptala se mě, "jak se jmenují?" Vypadalo to trochu jako, že chce zamluvit tu karafu, proč, to jsem netušila. "Ta nejstarší se jmenuje Sandra, druhá Linda a třetí Marta," řekla jsem, "někdy tě s nimi seznámím, možná už příště, jestli si najdou čas." "To by bylo skvělé," radovala se, "ráda bych je poznala, řekni mi o nich ještě něco, jaké jsou?"
"No, tak Sandra nenechá skoro žádného kluka na pokoji, bere to jako sport a dosahuju v něm rekordů," začala jsem, "to Linda je chladnější, hodně schopná a podnikavá, říkáme jí, že trpí syndromem "vždycky musím mít pravdu", no a Marta je trochu praštěná a šíleně zvědavá, s Lindou se někdy hádají, protože Marta málo co bere vážně." "Ty jsou dost rozdílné," poznamenala Sophie.
"Posliš Sophie, na chvilku mě omluv, musím si odskočit na záchod," vstala jsem z gauče. "Jo, jasně, jen jdi," zavolala za mnou Sophie, "Ani se nehnu." "Hnout se samozřejmě můžeš," zasmála jsem se a odešla na záchod. Chvíli mi to trvalo, a když jsem se vrátila Sophie, zrovna vstávala z gauče.
"Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho," řekla jsem. "To je v pohodě," odbyla to mávnutím ruky. "Přemýšlela jsem, a jestli máš ve čtvrtek volno, tak sem přijď a seznámím tě s holkama, myslím, že to nic nemají," navrhla jsem jí. "Super," souhlasila nadšeně, " a v kolik?" "Hm, tak ve 12?" zeptala jsem se.
"Jo, to mi vyhovuje," odpověděla, "ale teď už budu muset jít, jestli ti to nevadí." "Ne, v poho, vždyť se uvidíme ve čtvrtek," povídám. "A co asi tak budeme dělat," ptala se. "To nevím, ale neboj, nudit se určitě nebudeme," odpověděla jsem, "jak tam bude Sandra, tak je o zábavu postaráno."
"Dáme si vlastně takovou dámskou jízdu!" napadlo mě, "připravím něco dobrého a budeme tlachat o ženských věcech." "To zní skvěle," radovala se Sophie, "jestli to bude tak dobré, jako ten dnešní losos, tak budeme probírat jen tvoje vaření." "Nepřeháněj," usmívala jsem se, "Linda, to je teprve kuchařka, možná by mi s tím mohla pomoct."
"To se moc těším, ale už musím jít, měj se!" odcházela. "Tak čau," zavolala jsem na ní, " a nezapomeň přijít." V duchu jsem už začínala plánovat naši dámskou jízdu. Sandra sežene hudbu, já a Linda se postaráme o jídlo a Marta o… no Martu už něco napadne, jestli na to nezapomene.
Musela jsem ještě umýt nádobí po jídle a tak jsem se do toho pustila. Nahlas jsem zvažovala, jak to uděláme s tou dámskou jízdou: "Určitě to ve čtvrtek uděláme venku, protože ke stolu dovnitř se všechny nevejdeme, potřebovala bych větší dům. No, kdyby byla moc velká zima, nebo pršelo, postavíme přístřešek a to by to mělo vyřešit."
Sedla jsem si a zapsala si všechny nápady do sešitu, rozhodla jsem se, probrat to se Sandrou a Lindou. Napadlo mě toho docela dost a tak jsem popsala několik stránek. "Fíha," řekla jsem si, když jsem to znova prolistovala, "toho teda je, jen doufám, že mi holky pomůžou!"
Pak jsem si šla trochu protáhnout ruku a zkusila jsem namalovat nějaký obraz. No jo=), Leonardo da Vinci se mě určitě nikdy nebude, ale zase nějak moc strašné to není, pořád lepší než Marta, která ani nerozezná jednotlivé druhy barev.
Připadalo mi, že je v místnosti nějak moc zima a zjistila jsem, že oheň trochu skomírá, tak jsem nechala malování a šla jsem ho prohrábnout, jenže když jsem ho prohrábla a zvedla hlavu, nevěřila jsem vlastním očím!
Poprvé od poledne jsem se podívala na krbovou římsu a nevěřila tomu, co jsem spatřila, tedy spíš, co jsem spatřit měla, ale nespatřila! Naše rodinná démantová karafa, co ji prapraprababička dostala od královny, byla pryč!!!
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
Víc se dozvíte v příštím díle s názvem Zmizelá karafa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám komix Dítě štěstěny?

Jo jasně je to super komix=) 75% (21)
Jo je hezkej! 7.1% (2)
No docela jo... 7.1% (2)
Nečtu ho. 3.6% (1)
Moc ne... 7.1% (2)
Vůbec ne, je hroznej! 0% (0)

Komentáře

1 bulvinka bulvinka | 19. dubna 2008 v 17:38 | Reagovat

Super!

2 Weru Weru | E-mail | Web | 22. dubna 2008 v 16:49 | Reagovat

krásnej

3 BillyAccom BillyAccom | E-mail | Web | 3. března 2017 v 19:55 | Reagovat

wh0cd739203 <a href=http://cialisgeneric2017.com/>cialis online</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama